Den sedmý - Machu Picchu

V noci nás chvílemi budí hodně silný déšť. Hodně si přeji aby nepršelo alespoň na balení věcí. Přání je mi splněno a ve čtyři ráno neprší a můžu začít balit mokrý stan. O půl šesté vyrážíme k bráně s kontrolou lístků (těch za $50) a připojujeme se ke karavaně proplétající se posledním úsekem směrem k Machu Picchu. Je to opravdu karavana nebo spíš dav a na některých místech se zastavuje. Nemáme na to nervy a vyrážíme kupředu. Místy se chůze mění v běh I když schody (nahoru) poblíž Intipunku - brány slunce, vyžadují běh po čtyřech. Brána slunce se moc neotevřela, rozuměj slunce nebylo přes mraky vidět a Machu Picchu taky ne. Scházíme k cíli naší cesty a doufáme, že se mraky alespoň na chvíli roztáhnou a naskytne se nám pohled, jak ho známe z pohlednic a obrázků. Soňa nám lámanou ale pochopitelnou angličtinou popisuje jednotlivé části města, které obývalo a náhle opustilo asi 2000 lidí. Dnes je Machu Picchu velká atrakce a velký business a motá se tam spousta turistů z různých koutů světa. Stojí za to si vyjít na Huayna Picchu. Protože se ale valila čím dál větší mračna v asi v polovině jsem to otočil, snad příště :-). Z Machu Picchu se dá sejít po schodech nebo prašné cestě s mnoha serpentinami do Aguas Calientes. K turistickým atrakcím patří jet autobusem. Po chodech stíhá to stíhá sbíhat malý indiánský klučina, který křičí na autobus něco v quechuánštině až si můžou turisti hlavy ukroutit. Dole u mostu ho řidič nabere a on samozřejmě obchází s pytlíčkem na drobáky. Když jsme čekali na odjezd autobusu z Machu Picchu, pár jich tam mastilo karty. Do Aguas Calientes se dostáváme něco po poledni a sháníme se po transportu zpět do Cusca. Soňa nám oznamuje že "local train" = vlak pro domorodce ve dvě je vyprodaný a další jede o půl čtvrté a stojí $35. BTW ten pro domorodce stojí 15 Sol, ale je to "adventure". Na nádraží vládne chaos, protože není lístek za 35 jako lístek za 35 ... Třída "Inka" není to co třída "Autovagon". Hádejte co máme my... Inka odjíždí skoro "na čas", zato Autovagon ... se ještě neví. Po chvíli přinášejí ceduli, že snad něco před pátou. Furt mumlá něco o tom ať mu dáme benzín a sirky a je zádumčivý. Daří se nám ho uklidnit otvírákem s hlavou Pacha Tata a on omezuje své sabotáže na malé protestní demonstrace jako zamykání dveří na nástupiště, nespolupráci při jejich odemykání a blokování vchodu. Před pátou se dostáváme do vlaku a vyrážíme směr Cusco. Vlakuška a vlakušák roznášejí čaj - samozřejmě z koky a jiné občerstvení. Snaží se ještě sedřít z turistů poslední lováče prodejem pohlednic a knížek a nutno přiznat, že v mém případě se jim to daří. Do Cusca vlak sjíždí cik-cakoidním způsobem - je to hodně skopce. Město svítí a vychází měsíc který je ukouslý z nějaké divné strany. Světla ve vagónu zhasínají a ohlušuje nás melodie El Condor Pasa - nezapomenutelný zážitek. Stejně jako noční procházka do hotelu tržištěm, kde s prodává na zemi na igelitu od zeleniny, ovoce, chleba až po naporcované maso, pajšl, prasečí hlavu, horní část hlavy nějakého zvířete, dolní část hlavy nějakého zvířete s jazykem atd.