Den osmý - jízda autobusem

Ráno odcházíme po snídani na autobusové nádraží a smlouváme cenu do Puna. Nestojí nás to skoro žádné úsilí, protože se přepravci sami přetahují s kým že to pojedeme a za kolik. A když už to nejde jinak přesvědčují že mají lepší autobus (ten pak stejně vypadá úplně jinak). Odjezd 11:30 ale protože jsme nemohli nastartovat tak se v tom ještě chvíli hrabali, pak to naskočilo a pak už se motor nevypínal celou cestu. Cestující byli hodně turisté, ale taky domorodé bábušky (plný dojmů je pekon) a tak vůbec. Po cestě nám nabízeli propisky, buchty a puding (kvalitní artistický výkon chůze plným autobusem s dvěma podnosy) a něco syrového, ale to jsem neidentifikoval. Výhledy z autobusu byly úžasné. Nepředstavitelně krásna krajina přes hory kdy se cesta vyšplhá až do výšky 4350m. Žádné serpentiny - rovná cesta, přes vesnici se nezpomaluje jen troubí. Pravda jednou jsme málem "nabrali" krávu. Po cestě byly asi tři zastávky. Nejstrašidelnější byla asi Juliace. Rozestavěné domy - jedno patro a dráty nahoru připravené na druhé. Vypadá to jako když všem došly najednou peníze. Všichni prodávají všechno, motá se tam spousta drožek a vypadá to celkově dost odpudivě. Asi hodně těžký život.
Už v Juliace nastupují hoteloví nadháněči do hotelů v Punu, do kterého přijíždíme za tmy. Po vystoupení z autobusu se na nás vrhnou davy nadháněčů. Vybíráme ty, kteří poznali že jsme z česka a odcházíme s nimi malými klikatými uličkami. Kupodivu nekecali a navíc zjišťujeme, že nám budou schopni zajistit letenky do Limy a dvoudenní výlet na ostrovy Amantani a Taquile na jezeře Titicaca. Místo shánění výše uvedeného vyrážíme na večeři do centra. Steak z Lamy člověk taky nesežene všude, takže si nacpáváme pupky a usínáme klidně.